1. část

Účastníci cesty

   Účastníky expedice do Vojvodova byli Marek Jakoubek, Lenka Jakoubková, Barborka Jakoubková, Bořivoj Kňourek, Michal Pavlásek a Gabriela Fatková.

   Manžele Jakoubkovi není třeba návštěvníkům těchto stránek představovat, ale nového člena „vojvodovského týmu“, jejich dceru Barborku, jsme na našich stránkách ještě nepředstavili. Narodila se v srpnu roku 2010, při této návštěvě Vojvodova jí tedy bylo pouhých 10 měsíců. Jak se jí ve Vojvodovu líbilo, dokládají následující snímky.

   První polovinu letošní expedice byl s námi Michal Pavlásek, absolvent etnologie a historie na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně (2009), kde v současnosti působí jako interní doktorand Ústavu evropské etnologie. Zabývá se krajanskými komunitami jihovýchodní Evropy (Chorvatsko, Srbsko, Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina). Michal má za sebou zkušenosti z filmování, stál u zrodu dvou krátkých filmů o menšinách v srbském Banátu a tyto zkušenosti byly hlavním důvodem jeho účasti na letošní cestě do Vojvodova.

   Gabriela Fatková je studentkou doktorského programu etnologie na Západočeské univerzitě. Věnuje se bulharským Karakačanům, někdejší kočovněpastevecké balkánské skupině obyvatel. Měla tedy v Bulharsku vlastní program nezávislý na nás, avšak v druhé polovině naší cesty se k nám připojila.

   Letošní expedici jsme uskutečnili ve dnech 10. až 26. června 2011. Vyrazili jsme třemi různými dopravními prostředky: Marek, Borek a Gábina autem, Lenka s Barborkou letadlem a Michal autobusem. Setkali jsme se v Sofii, kde nám zázemí poskytla Michaela Kuzmová, kterou jsme představili v reportáži z naší loňské expedice.

Natáčení

   Jedním z hlavních cílů letošní cesty bylo natočit základní materiál pro filmový dokument o Vojvodovu a jeho obyvatelích.

   Natáčeli jsme samotné Vojvodovo, jeho obyvatele, okolí Vojvodova, nádraží v Orjachovu, Dunaj, rozhovory s posledními vojvodovskými Čechy a vše, co našemu kameramanovi přišlo zajímavé. Několik fotografií našeho kameramana při práci a snímky toho, co natáčel, si můžete prohlédnout.

   Doufejme, že výsledný filmový materiál se podaří časem uspořádat, doplnit o další rozhovory, komentáře a zamýšlený krátký film o Vojvodovu se stane skutečností.

Orjachovo

   Při natáčení záběrů v Orjachovu, jsme zde navštívili několik zajímavých míst. Nejvíce mě zaujalo návrší, na kterém stojí pevnost „Kámen“ (bulharsky „Камъка“). V její těsné blízkosti stojí objekt, snad restaurace, s neskutečně krásným výhledem na Dunaj. Úchvatné místo, avšak místo fungující restaurace zde stojí pouze ruina.

   Podobná překvapení najdete i v samotném Orjachovu: chátrající hotel v blízkosti centra, anebo autobusové nádraží, u kterého byste nevěřili, že od něj opravdu odjíždí autobusy. Centrum Orjachova je však příjemné místo. Kdysi to bylo významné město na Dunaji, s architekturou se západními vlivy. Snad se mu jednou navrátí jeho dřívější lesk. Mohla by tomu napomoci stavba plánovaného mostu mezi Orjachovem a rumunským Bechetem. Měl by být dlouhý 860 m a byl by třetím mostem přes Dunaj mezi Rumunskem a Bulharskem. Obě země již o něm několikrát jednaly. Orjachovu, celému regionu a tedy i Vojvodovu by most mohl ekonomicky prospět.

Vojvodovčané v roce 2011

   Stejně jako v loňském roce, bydleli jsme ve Vojvodovu v překrásném, původním českém domě, který nám ochotně poskytli paní Anna Petrova, rozená Hrůzová a její manžel Cvetan.

   Během našeho pobytu ve Vojvodovu jsme navštívili rodinu pana Kopřivy, rodinu paní Anky Bosilové, paní Rajnu Janevu, pana Rajčo Genova a bratry Edychovy.

   Paní Rajna Janeva vzpomínala na „české“ Vojvodovo a toto vzpomínání se podařilo nafilmovat. V krátké ukázce se na část tohoto rozhovoru s paní Rajnou Janevou můžete podívat.

{flv alt="" width="300" height="220"}rajna{/flv}

   Zajímavá byla návštěva dvou bratrů, synů německo-českého vojvodovského páru. Jejich otec Julius F. Edych byl Němec z obce Bardarski Geran. Setkání s bratry Johanem a Fridrichem na mne zapůsobilo, jako bychom přišli k někomu, kdo jezdí do Vojvodova jen na víkend. Oba působí velmi spokojeně, stále se usmívají, na nic si nestěžují. Většinu toho, co přinesli na stůl, si sami vypěstovali, zavařili nebo vypálili.

Vojvodovské domy

    Ve Vojvodovu jsme provedli pasportizaci všech domů. Každý dům jsme vyfotografovali a pokusili se určit, zda je v původním stavu, zda byl časem přestavěn, anebo zda na místě původně českého domu stojí již dům nový, postavený po roce 1950. Zdokumentováno bylo všech původních asi dvě stě vojvodovských parcel a pořízeno bylo více než 1000 fotografií.

   O tom, jak rychlá je zkáza Vojvodovských domů, svědčí následující čtyři snímky. Jedná se o dům, ve kterém bydlel Štěpán Karbula. Fotografie byly pořízeny v časovém rozmezí 12 let. Jak vidíte, dům byl docela v pořádku a za zmíněných dvanáct let z něj zbývají sotva obvodové zdi.

Stav v roce 1999
Stav v roce 2011

   Podrobně jsme opět prohlédli školu a zdokumentovali její horšící se stav. Stavba zatím stále odolává a i bez údržby je poměrně zachovalá. Svědčí o velmi kvalitní práci, kterou Vojvodovčané při stavbě školy odvedli. Bohužel, pokud se školy nikdo neujme, nebude tento stav trvat věčně.

   Ve druhém díle reportáže vám přiblížíme okolí Vojvodova, náš druhý pokus nalézt Sesek, první obci, kterou budoucí Vojvodovčané v Bulharsku založili a naši návštěvu v Šumenu u pana Božidara Popova, bývalého vojvodovského kazatele.

Bořivoj Kňourek

Příště: Vojvodovské okolí, druhé hledání Seseku, kazatel Popov a jeho knihy