Gorjana Lenkova, atašé z Velvyslanectví Bulharské republiky pronesla na přednášce Marka a Lenky Jakoubkových v pražském Klementinu krátký příspěvek. Pozitivně laděný text nás zaujal a uvádíme jeho přepis.

   Vážené dámy a pánové,

   Za prvé bych velice ráda poděkovala – svým jménem a jménem Bulharského velvyslanectví v Praze – Lence a Marku Jakoubkovým za tak zajímavou přednášku a za knihy, za knihy především, a také paní Ivaně Srbkové za tak krásné uvádění tohoto večera.

   A samozřejmě Slovanské knihovně a Bulharskému kulturnímu institutu za uspořádání této akce.

   Mne jako Bulharku a diplomatku – a zároveň bohemistku – nemůže nezajímat všechno, co se týče bulharsko-českých vztahů. A přiznám se, že o Vojvodovu jsem doposud nic nevěděla. Jsem velmi ráda, že se o něm už mluví, a že o něm vyšly už tři knihy.

   Když jsem dnes dopoledne byla na konferenci, na níž se jednalo o globálních hráčích – o Spojených státech, Evropské unii, Rusku, Číně, tak jsem si myslela, že na pozadí těchto globálních hráčů a velmocí Vojvodovo vypadá jako téměř neviditelný trpaslík, jako takový malý, malilinký hráč. Ale toto Vojvodovo je přesto hráč. Nejenom proto, že vypadalo jako zázrak, jako “ráj na zemi”, ale také proto, že hrálo roli korektivu. Sousedi, Bulhaři se tam šli podívat a viděli, jak je ve Vojvodovu všechno krásné, jak tam se vším zacházeli vzorně a jak se tam všem dařilo dobře. A to všechno bylo doposud nevídané a obdivuhodné. A pak tam přijel bulharský ministr zemědělství a dával Bulharům Vojvodovo za vzor.

   Bylo to pro mne opravdu zajímavé, naslouchat dnes večer tomu vyprávění, té pohádce – jak ji paní Srbková nazývá ve své recenzi – o Vojvodovu. A přemýšlela jsem, je-li možné aby se na současné bulharské mapě objevilo nějaké nové Vojvodovo?

   Bylo by to skvělé a určitě bychom to potřebovali.

Gorjana Lenkova

Příspěvek na přednášce „Vojvodovo. Česká obec v Bulharsku“,
zasedací sál Národní knihovny ČR, Praha, 14. března 2012 

(autorka fotografie paní Eva Hodíková)