Výňatek z XII. mikulovského sympozia, které se konalo 21. a 22. října 1982 na téma: 1100 roků československo-bulharských vztahů. Příspěvek se zabývá poválečným návratem Čechů z Bulharska. Autor, prof. PhDr. Jaroslav VACULÍK, CSc. (nar. 1947), se věnuje především dějinám zahraničních Čechů.

Jaroslav Vaculík

Na základě výzvy čs. vlády ze dne 31. 7. 1945 začala být organizována také bulharská reemigrace zpět do vlasti..Už 1. srpna 1945 poslal Národní dům ve Vojvodově dopis předsedovi vlády Zdeňku Fierlingerovi o přání Čechů vrátit se do vlasti. Od jara 1946 usilovalo ministerstvo zemědělství o vytvoření podmínek pro návrat.

Od jara 1946 usilovalo ministerstvo zemědělství o vytvoření předpokladů pro návrat. Tamější Češi byli známi jako dobří pěstitelé zeleniny. Novým domovem se měly stát jižní Morava a jižní Čechy. Většina z 12 okresů, které byly požádány, odpověděly negativně, protože dostačující zájem byl z vnitrozemí. Kladně zareagovaly pouze okresy Prachatice a Sušice.

V prosinci 1946 přijeli do Prahy zástupci bulharských Čechů a projednávali možnost přestěhování 728 osob (196 rodin), z toho 168 rodin z Vojvodova v Podunají a 28 rodin z Belince v Dobrudži. Byli vyzváni, aby počkali na podepsání mezivládních dohod. Přitom byli upozornění, že oblast jižní Moravy je již v podstatě obsazena.

I když bylo volných usedlostí velmi málo, počítalo ministerstvo zemědělství s usídlením bulharských Čechů hned po volyňských. Doporučilo také ministerstvu zahraničních věcí likvidaci nemovitého majetku v Bulharsku. Uchazeči, kteří nebyli vázáni nemovitostmi, se vraceli už od roku 1946.

V prosinci 1947 se čs. delegace dohodla s bulharskou stranou na reemigrační dohodě. Bulharské usedlosti byly převzaty bulharským státem za místní střední ceny, nemovitosti ve městech a mobiliář za ceny volné.  Dohoda o reemigraci se týkala asi 350 úředníků, obchodníků a dělníků a dále 381 osob -  samostatných rolníků a jejich rodin v 6 obcích. V Sofii pracovala Čs. přesídlenecká komise.

K řízení akce byla ustavena čs.-bulharská komise. Předsedou české části komise byl jmenován ministerský rada ministerstva sociální péče dr. Václav Šatava. Členové české části přejeli počátkem července 1949 do Bulharska, navštívili 10 míst a vybrali přihlášky k návratu. Po schválení žádostí v komisi opětovně navštívila lokality za účelem odhadu majetku. Podle dohody si mohli reemigranti vzít s sebou osobní svršky, bytové zařízení, předměty domácnosti, osobní šperky, nejnutnější nářadí, 1 vepře a 5 ovcí na každou rodinu.

Text dohody byl schválen čs. vládou dne 12. 3. 1948. Právním podkladem transferu byly protokol o hospodářských poradách ze dne 25. 4. 1948 a úmluva o úpravě přesídlení osob české a slovenské národnosti z Bulharska do ČSR a dohoda o výši a způsobu transferu jmění ze dne 6. 5. 1949. Náklady reemigrace hradil náš stát.

První dva transporty s 786 osobami projeli Štúrovo v prosinci 1949. Směrovaly na jižní Moravu. Tam ředitelství Čs. státních statků  v Hrušovanech nad Jevišovkou, Valticích a Znojmu připravily 272 rodinných domků, včetně domků uvolněných Chorvaty ve Frélichově (nyní Jevišovka), Dobrém Poli a Novém Přerově na Mikulovsku. Zemědělští emigranti se stali zaměstnanci státních statků a získali 1 ha půdy do soukromého vlastnictví, 5000 Kčs na nutné výdaje a 50.000 Kčs na rodinu k úhradě přidělených nemovitostí a inventáře.

Třetí transport se zpozdil kvůli technickým obtížím a dojel 23. 1. 1950. Jeho příslušníci byli směrování na jižní Moravu a také na Chebsko a Karlovarsko.

Zemědělci měli osídlit zejména Nový Přerov a Dolní Dunajovice. První z nich byl značně poškozen válkou, přesto projevili rolníci spokojenost. První část přesídlenců přijela z Ruse do Mikulova na slavnostně vyzdobené nádraží. Se stěhováním jim pomohli, ale počet domků nestačil. Proto bylo nutno odstěhovat reemigranty z Maďarska a novousedlíky z vnitrozemí. Ne všichni byli spokojeni s přidělenými domky, protože jejich úroveň se lišila. A navíc byly přidělovány i ty, které byly původně určeny pro demolici. Jejich opravu zajistily státní statky. Celkové náklady na opravu činily 12 milionů Kčs, z toho jen v okrese Mikulov bylo vyplaceno 9,132.000 Kčs. Průměrný náklad na jeden domek byl 40.000 Kčs, na Mikulovsku 38.042 Kčs. Na projektu se podíleli osídlovací komise.

Osídlení reemigrantů z Bulharska bylo naplánováno na jižní Moravu především z důvodu využití jejich kvalifikace jako pěstitelů vína a zeleniny. O reemigranty projevil zájem i kraj Jihlava. Obrátil se na ministerstvo, ale marně.

Dodatečně se přihlásily k reemigraci ještě 362 osoby, čtvrtý transport přijel do Mikulova dne 23. 5. 1950. Přistěhovalci byli umístěni do Nového Přerova, Mikulova, Valtic, Drnholce, Novosedel, Jevišovic, Hrabětic, Brodu nad Dyjí a Perné. Do úvahy byly brány příbuzenské svazky. Následující měsíce se někteří přestěhovali i do vnitrozemí.

Od 29. 11. 1949 do 23. 5. 1950 se vrátilo celkem 1336 reemigrantů, z toho 340 dětí do 14 let. Většina z nich patřila k drobným zemědělcům do 5 ha, výjimečně do 10 ha. Tyto osoby přivezly ve 100 nákladních vagónech mj. 1400 ovcí, 1500 ks drůbeže a 50 vepřů. Hodnota zanechaného majetku činila 326 milionů leva, tj. 55 milionů tehdejších Kčs.

Přijetí přistěhovalců bylo srdečné. Občas se tito novoosídlenci lišili způsobem života od jiných přistěhovalců. Díky své pracovitosti si získali dobrou pověst a překonali překážky "nezvyku na kolektivní práci a celoroční práci žen". Pracovní normy převyšovali 2 - 3násobně. Šířili odborné znalosti v pěstování vinné révy, zeleniny, tabáku, papriky aj. Jejich práce odstranila na jižní Moravě nedostatek zemědělského dělnictva. Rychle se asimilovali hlavně mladí.