Na světě je jedna víska,

po ní velmi se mi stýská.

Je to moje víska rodná,

žila jsem tam za svobodna. 

 

Víska měla krásné domky,

kolem domků rostly stromky.

Rovné širé ulice,

běhaly tam slepice. 

 

A ty malé zahrádky,

byly jako z pohádky,

kvetly pestré kytičky,

létaly tam včeličky. 

 

Tehdy žili všichni svorně,

dvorky uklízeli vzorně.

Žádné hádky, žádný hněv,

o svátcích byl slyšet zpěv. 

 

Teď, když šediví mi vlasy,

vzpomenu si na ty časy.

Na mé blízké, na vesničku,

přitom uroním slzičku.