V roce 2001 vyšel v 11. čísle časopisu Dráha, který se věnuje železniční dopravě, článek o trati Červen Brjag - Orjachovo. Jeho autorem  je Jaromír Bittner. Článek vyšel v době, kdy byla trať, vedoucí také přes Vojvodovo, ještě v provozu. S laskavým svolením časopisu Dráha uveřejňujeme článek v plném znění.

   Poněkud ve stínu věhlasné úzkorozchodné tratě Septemvri/Pazardžik - Dobrinište (viz Dráha č. 6/97), vedoucí na rozhraní pohoří Rodopi, Rila a Pirin, zůstává druhá bulharská úzkorozchodka s rozchodem 760 mm - trať Červen Brjag - Orjachovo. Celkem 107 km dlouhá dráha vede mírně zvlněnou zemědělskou krajinou a končí přímo na břehu Dunaje. Od počátku sloužila zejména nákladní dopravě. Velký význam měla přeprava do říčního přístavu v Orjachovu, takže v šedesátých letech se dokonce uvažovalo o výstavbě normálněrozchodné tratě do Vracy, která by úzkorozchodku nahradila. V současnosti svědčí o bývalé slávě již jen desítky nákladních vozů odstavených ve stanicích a portálové jeřáby v Červen Brjagu, Bjalej Slatině a Orjachovu.

Lokomotiva 76.012 v čele osobního vlaku do Červen Brjagu (25. 5. 1998).

   Stavba dráhy byla zahájena za první světové války - v dubnu 1917. První úsek z Červen Brjagu do stanice Kneža byl otevřen 22. února 1918, celý 51 kilometrů dlouhý úsek do Bjalej Slatiny byl uveden do provozu 2. července téhož roku. Pokračování do říčního přístavu v Orjachovu bylo dokončeno údajně v roce 1931.

	Bývalý živý provoz v říčním přístavu Orjachovo připomínají dnes již pouze siluety přístavních jeřábů za idylickou staniční budovou (5. května 2001).
	Osobní vlak tažený lokomotivou 76.015 se blíží k Červen Brjagu (24. května 1998).

    Výchozím bodem je tedy stanice Červen Brjag na trati Sofia - Ruse. Zde se nachází depo a rozsáhlé překládkové kolejiště. Cestujícím zde slouží jedno nástupiště s malou krytou čekárnou, kam je přístup podchodem od staniční budovy normálního rozchodu. Trať se záhy přimkne k silnici a pokračuje podél mohutných vápencových skal až k řece Iskâr, kterou překonává po velkém ocelovém mostě o třech polích. V těchto místech byla zřejmě postavena přeložka, neboť vpravo je vidět opuštěný betonový obloukový viadukt a zarůstající těleso. Poněkud jednotvárnou jízdu rovinou oživuje vlásenka a stoupání před bývalou stanicí (dnes zastávkou) Brenica. Před Bjalou Slatinou následuje klesání do širokého údolí, odkud trať krátkým stoupáním a několika protisměrnými oblouky dosáhne zastávky Târnava. Mezi Altimirem a Galičí následuje opět poněkud jednotvárná krajina. Opuštěné nádraží s velkou vodárnou v Lipnici i prázdná obydlí jako by symbolizovala nejasnou budoucnost vylidňujícího se bulharského venkova. Záhy se však krajina začíná opět vlnit a po malebném průjezdu obcí Krušovica klesáme do Vojvodova. Vytrhaná vlečka ze stanice Mizija, mířící k vysokému komínu za kopcem, dává tušit minulý význam nákladní dopravy. Poté přichází klesání do údolí řeky Ogosta, která se u zastávky Sarajevo vlévá do Dunaje. Trať poté vede na náspu, který současně tvoří protipovodňovou hráz podél mohutného Dunaje, a sleduje jej až do Orjachova. Zde, před staniční budovou, vlak končí. Lokomotiva ještě popotáhne soupravu, aby mohla objet na druhý konec. Říční přístav dnes slouží pouze překládce z lodí do nákladních automobilů a také je možné se z něj přívozem přeplavit do Rumunska. Kolejiště je opuštěné, stojí na něm pár nákladních vagonů a vrak vozu Ganz.

   Provoz na trati zpočátku zajišťovalo sedm parních lokomotiv a 149 vagonů původem z dolu Brška čuka v srbském Radujevci. V roce 1920 zakoupily BDŽ u firmy Henschel čtyřspřežní parní lokomotivu s uspořádáním D, označenou 40076 (v číslovacím schématu parních lokomotiv BDŽ vyjadřoval index rozchod v centimetrech). V roce 1922 vyrobila německá firma Rheinmetall v Düsseldorfu deset sdružených tříspřežních tendrovek s uspořádáním C1’. V souvislosti se stavbou tratě Septemvri - Dobrinište (první úsek do Velingradu otevřen v roce 1926, odbočná trať Varvara - Pazardžik v roce 1928) část lokomotiv odešla. Po dokončení jejího posledního úseku (Bansko - Dobrinište) v roce 1942 se s výjimkou stroje 1076 vrátily tyto lokomotivy zpět do Červen Brjagu.

O množství přepravených nákladů si bylo ještě v roce 1998 možné udělat představu při pohledu na pravidelný nákladní vlak s uhlím. Na snímku stoupá lokomotiva 76.011 v čele vlaku sestaveného z dvanácti ložených čtyřnápravových vozů z Brenice do Kneži (25. května 1998).
V Bjalej Slatině připomíná parní trakci mohutná budova vodárny, okolo níž právě projíždí lokomotiva 76.012 s osobním vlakem do Červen Brjagu (5. května 2001).

V roce 1946 doplnily park pětispřežní lokomotivy s uspořádáním E řady 50076, které zakoupily BDŽ právě pro budovanou trať Septemvri - Dobrinište v roce 1927 v Českomoravské-Kolben (v počtu čtyř kusů) a v roce 1931 u firmy Schwartzkopf v Berlíně (dva stroje). Do Septemvri byly v roce 1966 dodány nové motorové lokomotivy řady 75, a proto mohla být do Červeneho Brjagu předána část lokomotiv řady 60076 s uspořádáním 1’E 1’ (pět kusů Schwartzkopf 1940 a deset strojů Chrzanów 1949 a 1950).

   V roce 1952 dodala firma Ganz pro BDŽ čtyři čtyřnápravové motorové vozy s mechanickým přenosem výkonu, označené 05.04 až 07 (v roce 1966 přeznačené na 82.01 až 04). V provozu byly jak na trati Septemvri - Dobrinište, kde umožnily dokončit motorizaci osobní dopravy, tak i v depu Červen Brjag. Zde zajišťovaly ještě v sedmdesátých letech dopravu dvou párů osobních vlaků.

   Nesporný úspěch dieselhydraulických lokomotiv řady 75 (výroba Henschel, Kassel), které po dodání v roce 1966 ovládly během čtyř měsíců 84 % výkonů na trati Septemvri/Pazardžik - Dobrinište, vedly BDŽ k zakoupení patnácti obdobných lokomotiv řady 76. V roce 1977 je dodala bukurešťská lokomotivka 23. August a jejich dodávkou byl na trati Červen Brjag - Orjachovo ukončen parní provoz. Zpočátku, pravděpodobně do dodávky řady 77 v roce 1988, jezdily na obou sítích. Poté však byly všechny soustředěny do Červen Brjagu, kde se v různém stavu nacházejí dosud. Pro méně náročné výkony zakoupily BDŽ v Kambarce (SSSR) ještě v roce 1984 čtyřnápravové dieselhydraulické lokomotivy známého typu TU 7 a označily je zpočátku řadou 94, od roku 1988 nesou řadové označení 81. Žádný z těchto strojů zde již není v provozním stavu.

   Depo Červen Brjag je organizačně začleněno pod depo Mezdra. Zajišťuje však veškerou údržbu včetně periodických oprav na přidělených úzkorozchodných vozidlech. V současnosti vykazuje v provozním stavu lokomotivy 76.002,005, 006, 011, 012 a 013.

   Na trati je pouze osobní doprava, kterou zajišťuje pět párů vlaků; až do Orjachova se však jezdí již jen jednou denně. Nákladní doprava byla ukončena někdy na konci roku 1999, kdy skončila doprava uhlí pro drobné obchodníky. V oblasti, konečně jako v celém Bulharsku, došlo k zhroucení průmyslové produkce. Pokud továrny vůbec fungují, pak na minimální výkon. Například v Bjale Slatině zůstává v provozu konzervárna, výroba krmných směsí a mlýn, který však z původních tří set zaměstnanců dává práci patnácti lidem. Je tedy otázkou, jak dlouho bude bez životodárné nákladní dopravy zachován provoz osobních vlaků.

V posledním úseku vede trať přímo podél  mohutného Dunaje. Na snímku je zachycen osobní vlak z Orjachova s lokomotivou 76.011.  Foto Petr Ovsenák, 7. 5. 200	Vrak přípojného vozu 181.07 (Ganz 1952) chátrá v kolejišti stanice Orjachovo.  Foto Petr Hoffman, 5. 5. 2001

	Výpravčí v žst. Bjala Slatina přijímá osobní vlak z Červen Brjagu do Orjachova. Foto Martin Černý

   Situace na druhé úzkorozchodné síti se zdá poněkud optimističtější, i když nejasný stav přetrvává na odbočce z Varvary do Pazardžiku. Zde jezdí stále jen dva páry, vedené v trase Septemvri - Pazardžik. Na hlavní trati jsou vedeny v jízdním řádu 2001/2002 tři páry v celé trase, po jednom páru dále jezdí mezi Septemvri a Velingradem a mezi Velingradem do Dobriništem a odpoledne spojuje další pár Bansko s Dobriništem. Problémem zůstává slabá nákladní doprava. Nákladní vozy se přepravují osobními vlaky č. 16121/16122/16220 (odjezd ze Septemvri v 18.10 h, z Dobrinište v 18.00 h). Zátěž je bohužel nepravidelná, omezuje se většinou na přepravu pytlovaného cementu v kontejnerech nebo sběrového papíru v otevřených vozech (do papírenského kombinátu v Razlogu, který je se stanicí spojen vlečkou). Pro velké objemy přeprav, které sem dříve směřovaly, měl kombinát pro posun na vlečce své vlastní lokomotivy typu L 45H (23. August, Bukurešť) a TU 7 (Kambarka). Depo Septemvri nasazuje do traťové služby lokomotivy řad 75 a 77. Pro posun ve stanici Septemvri a v depu se používá jedna z lokomotiv řady 81 (č. 002 nebo 005). Lokomotiva 80.001 (Henschel 31172/1965) stojí v zuboženém stavu v depu.

Text a neoznačené foto Jaromír Bittner

Literatura:
- Dejanov, D.: Trakcijata v Bâlgarskite dâržavni železnici 1866 - 1946, Inform, Sofia, 1988
- Dejanov, D.: Die 760-mm-Schmalspurbahn Septemvri - Dobrinischte und Varvara - Pazardjik in Bulgarien, In: Der Modelleisenbahner 3, 4/80
- Dressler, J.: Schmalspureisenbahnen in Bulgarien, In: Der Modelleisenbahner 2/73
- Engelbert, P: Bulgarian Narrow Gauge Railways 1998 - 99, In: Locomotives International 51/99
- van Luyn, S., Engelbert, P, Haas, U.: Schmalspurbahnen in Bulgarien, In: LOK Report 9/99

Poděkování: 

Děkujeme časopisu Dráha za souhlas s uveřejněním tohoto článku.