Restaurátoři z isperichského muzea pomohli otci a synovi, Kasimovi a Bejtimu Jachjaovým s obnovou a konzervací jediného funkčního větrného mlýna v severovýchodním Bulharsku. Mlýn, nacházející se na kraji vesnice, je starší než sto let. Byl postaven na konci 19. století a mnohem později byl vyhlášen za národní kulturní památku. Obrovská dřevěná stavba prošla již několikrát celkovou rekonstrukcí, přičemž zvláštní pozornost byla věnována nejdůležitějším konstrukčním prvkům.

   Od šedesátých let tohoto století se o mlýn stará Kasim Jachja, jednašedesátiletý mlynář, který se mlynářskému řemeslu naučil od svého otce, od kterého mlýn zdědil. Tradice se přitom v rodině udržuje i dnes a Kasim své zkušenosti předává svému synovi Bejtimu. Nosné trámy otočné části mlýna vyměnili oba muži naposledy před patnácti lety. Dlouho hledaný vhodný materiál tehdy nalezli v oblasti města Smjadovo. Mlýn dnes potřebuje novou opravu. Je třeba vyměnit „ocas“ – část, s jejíž pomocí se celá konstrukce otáčí při hledání nejpříhodnějšího směru proti větru. S pomocí muzejních specialistů z Isperichu byl potřebný trám zajištěn v oblasti města Kubrat. Po ručním otesání Bejti Jachja dokončí opracování trámu do impozantních rozměrů 0.45 × 0.45 metru v průměru a 10 metrů do délky. Než začne se samotnou výměnou, vyčká mladý mlynář až bude hotový trám nakonzervován. Následně bude celý mlýn za pomoci speciálních heverů nadzdvižen, starý „ocas“ bude vyjmut a vyměněn za nový. Vzhledem k pokročilému věku se děda Kasim opravy osobně účastnit nebude a svému synovi přispěje již jen radou.

   Přesvědčeni o úspěchu celého podniku oba předpokládají, že ohromné lopatky mlýna vítr roztočí ne později než za týden.

Radostin Georgiev, Mehmed Aziz

Překlad:

Marek Jakoubek