Básnička Vojvodovo 

   Básnička Vojvodovo se tomu, kdo ve Vojvodovou nežil, anebo k němu nemá blízký vztah, bude zdát naivní. Je to však upřimná a autentická výpověď jedné z obyvatelek Vojvodova, která dobře vystihuje, jak měli vojvodovčané svou obec rádi a jak na ni s láskou vzpomínají.

 

Temenužka Křivánková

VOJVODOVO

 
Na světě je jedna víska,
po ní velmi se mi stýská.
Je to moje víska rodná,
žila jsem tam za svobodna. 
 
Víska měla krásné domky,
kolem domků rostly stromky.
Rovné širé ulice,
běhaly tam slepice. 
 
A ty malé zahrádky,
byly jako z pohádky,
kvetly pestré kytičky,
létaly tam včeličky. 
 
Tehdy žili všichni svorně,
dvorky uklízeli vzorně.
Žádné hádky, žádný hněv,
o svátcích byl slyšet zpěv. 
 
Teď, když šediví mi vlasy,
vzpomenu si na ty časy.
Na mé blízké, na vesničku,
přitom uroním slzičku.