Obálka knihy Za chlebem vezdějšímZa chlebem vezdejším

 

Evangelisační návštěva československých osad evangelických v Rumunsku.

(Podle rukopisu z roku 1925)

Napsal Vladimír Míčan,

tajemník Biblické jednoty.

N A Š E   T O U H A
1. Krásná církev Pána Ježíše v Československém státě,
2. návrat národa k Bibli svaté,
3. Evangelium — všechněm světa národům,
4. náprava všech křivd — pravda, právo a spravedlnost.

                                                       Biblická jednota.

NAŠE ZÁSADY.
I. Věříme, že Písmo sváté Starého i Nového zákona je neomylné Slovo Boži, které jest jediným pravidlem víry i života.
II. Věříme, že spasení docházíme z pouhé milosti pro smírčí obět Krista Ježíše, Syna Božího.
III. Vyznáváme, že jest naší povinností, zůstávati skrze pravou víru v živém spojení s naším Spasitelem, Pánem Ježíšem, z něhož působením Ducha svatého prýští nový život.
IV. Prohlašujeme, že podle rozkazu Kristova a Jeho apoštolů jest nám konati křesťanskou kázeň v duchu Jednoty Českých bratří.

Biblická jednota.

Víte, že knížata národů panují nad národy:
a kteří velicí jsou, moci užívají nad nimi.
Ale ne tak bude mezi vámi... Ducha neuhašujte...
Proroctvím nepohrdejte... Jeden jest Mistr váš,
Kristus, vy pak všichni bratří jste...
(Mat. 20, 25; I. Tes. 5, 19—SO; Mat. 23, 8.)

Připisuji

Dru FERDINANDU CÍSAŘOVI,

poslednímu doživotně volenému superintendentu diecése moravskoslezské s přilehlou diasporou na Slovensku a Podkarpatské Rusi,

který vystihnuv před desíti lety můj zápal pro Krista a Jeho církev, pověřil mne „jako osvědčeného laického kazatele" právem konat v církvi bohoslužby podle řádu českobratrského evangelického.
   Vítal jste vždy, našli-li se i u nás „starozákonní proroci", kteří spolu s těmi, již byli „z rodu Aronova", našeho Izraele ze ztrnulosti a dřímoty duchovní probouzeli, před pomalým umíráním, pouhým živořením střehli, ukryté semeno hlídali a církev naši, velkou jen jako boudku na vinici a jako chaloupku v zahradě tykevné vzdělávali.
Na své otcovské hrudi choval jste naše rozptýlence ve Vídni, naše osídlence v Chorvatsku-Slavonii, v Báčce, Srěmu, Banátě, naše emigranty v Německu, Polsku a na Rusi, ano i v zámoří.
S pohnutím mysli vypravovávala mi v mých školských letech stařenka Doležalová v Brně (u svého pekařského stánku na České ulici), že říkával jste o naší diaspoře, že jest otevřenou ranou na těle církve, vykřikl jste, že se tu pouští žilou církvi, malé církvičce naší, helvétskému Sionu pohrdanému, reversy a smíšenými sňatky pohubenému, nábožensky neprobuzenému, národně nehybnému, církevně spícímu ....
Uslyšev v srdci svém a uvědomiv si Boží hlas: Nezanedbávej daru, který jest v tobě, I. Tim. 4, 14, vydal jsem se cestou, již jste mi nevědomky ukázal. Pochopil jsem Vás v žehrání Vašem a rád si připomínám, že jste to byl Vy, kdo mne vyzdvihl a ku práci v církvi povolal.
Kéž  památka vůdců, jakým jste Vy, kteří z vděčné lásky zasvěcují život, schopnosti, čas i majetek Kristu, jest mezi námi stálou, požehnanou.      

Vladimír Míčan. V Brně dne 25. (31.) července 1930.

NAŠE SMĚRNICE.

   Čti denně Písmo svaté (Skut. 17, 11). Ono jest vdechnutým slovem Božím (II. Tim. 3, 16—17, I. Tes. 2, 13). Dokudž nepomine nebe i země, nepomine ani jedinká literka aneb jeden tytlík ze zákona (Mat. 5, 18); nebo nikdy z lidské vůle nepošlo proroctví, ale Duchem svatým puzeni byvše, mluvili svatí Boží lidé (II. Petr. 1, 21).

   Chceš míti užitek (Ž. 19, 8-12 1), II. Tim. 3, 14—17) z četby slova Božího? Započni vždy modlitbou. Již žalmista se modlil: Otevři oči mé, abych spatřoval divné věci ze zákona tvého (Ž. 119, 18).

   Nestyď se za svědectví o Pánu Ježíši Kristu (Řím. 1, 16). Nezanedbávej chvíle příhodné — čas milosti (Žid. 4, 16 2).

   Uvědomuj si, že den Páně jest dnem odpočinku pro člověka i němou tvář (II. Mojž. 20, 8).

   Toužíš po nebi, po životu věčném? Věř v Pána Ježíše Krista a budeš spasen (Skut. 16, 31). Modli se — v duchu a v pravdě — horlivě za sebe, za svůj národ a za všecky lidi (I. Tim. 2, 1). Pamatuj, že jen modlitby ve jménu Pána Ježíše, Syna Boha Otce, Bůh vyslýchá (Jan 14, 13). Pokušením odpírej! Kaz v sobě i mimo sebe skutky i dílo ďáblovo (Jak. 4, 7-8 3).

   Se světem se nesmlouvej! Horli pro zákon Boží horlivostí velikou, buď ale i milosrdným. Odpouštěj lidem (Mat. 6, 12). Nehněvej se na nikoho (Ž. 39,3). Slunce nezapadej na hněvivost tvoji (Efez. 4, 26). Dej i nepříteli pocítíti, že ho miluješ.

   Protivenství a neporozumění přemáhej nadějí, že pravda Páně — byť i načas šlapána byla — zvítězí! Buď trpělivým (Řím. 12, 12 4), Skut. 14, 22 5). Nezáleží jenom na tobě, ale všecko na Duchu svatém (Zach. 4, 6). Hospodin, jak ráčí, tak se smilovává (II. Mojž. 33, 19). Ty však, podle darů, jež ti byly svěřeny (I. Kor. 12, 4, I. Tim. 4, 14), práci konej, nereptaje, ani si stýskaje. Neztrácej mysli! Důvěřuj v Pána!

Buď požehnáním!

Biblická jednota.

 

1) Zákon Hospodinův jest dokonalý občerstvující duši; Hospodinovo svědectví pravé, mudrost dávající neumělým. Rozkazové Hospodinovi přímí, obveselující srdce; přikázání Hospodinovo čisté, osvěcující oči. Bázeˇ%n Hospodinova čistá, zůstávající na věky; soudcové Hospodinovi Pravda, spravedliví jsou napořád.

2) Přistupmež tedy směle s doufáním ke trůnu milosti, obychom dosáhli milosrdenství, a milost nalezli ku pomoci v čas příhodný.

3) Poddejtež se tedy Bohu, a zepřete se ďáblu, i utečeť od vás. Přibližte se k Bohu, a přiblížíť se k vám.

4) Nadějí se veselíce, v souženích trpěliví, na modlitbě ustaviční.

5) Musíme skrze mnoha soužení vjíti do království Božího.

 

Věřím v Boha Otce,
všemohoucího  Stvořitele  nebe  i země,

I v Jezukrista,
Syna jeho jediného, Pána našeho,
jenž se počal z Ducha svatého, narodil se z Marie Panny, trpěl pod Pontským Pilátem, ukřižován, umřel i pohřben jest, sestoupil do pekla, třetího dne vstal z mrtvých, vstoupil na nebesa, sedí na pravici Boha Otce všemohoucího, odtud přijde soudit živých i mrtvých.
Věřím v Ducha svatého,
svatou církev obecnou, svatých obcování, hříchů odpuštění;
těla z mrtvých vzkříšení a život věčný.

Amen.