Vojvodovské setkání 2012 v tisku

   V Břeclavském deníku (vydání ze dne 24. září 2012) a v jeho týdenní příloze „Nový život“ (vydání ze dne 27. září 2012) vyšly články o vojvodovském setkání. Jedná se o stejný článek, avšak obě verze se mírně liší, uvádíme je v úplné verzi.


logo-denik-c

 

Vojvodovo? Zbyly jen vzpomínky

Nový Přerov

 
   Narodili se v Bulharsku. Mluví však plynule česky. Až do padesátých let minulého století totiž žili na bulharském území. Ale v české obci zvané Vojvodovo. Na život v někdejším domově přišlo v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat přes sto rodáků a jejich potomků.
   „Poznala jsem babičku a moji maminku," ukazovala na fotografiích své předky žena, která se představila příjmením Haasová. Na setkání do Nového Přerova přijela z Hrušovan nad Jevišovkou. Ve Vojvodově se ale nenarodila.
   Po druhé světové válce se většina rodin z bulharské vesnice vrátila zpět do tehdejšího Československa. Nový domov našli Bulhaři, označovaní za Čechy, na jižní Moravě. Například v Novém Přerově, Drnholci, Novosedlech, Perné či Valticích. Mezi nimi i třiadevadesátiletý rodák z Vojvodova Alois Filip. „Ve Vojvodově jsem prožil dětství. Ve dvaadvaceti letech jsem odešel do Belinci," vyprávěl.
   V bulharské vesnici osídlené převážně tureckou menšinou, ve které se oženil s Emilií Urbánkovou, žil sedm let. Jeho obživou bylo zemědělství.
   „Po osvobození Československa bylo v důsledku odchodu Němců a Chorvatů pohraničí prázdné. Tak vznikla akce na dosídlení pohraničí. Češi z Vojvodova se přihlásili a my abychom tam nezůstali sami, jsme se přihlásili také. Nikdo nás do ničeho nenutil. Kdo chtěl, mohl zůstat," podotkl pamětník.
   Přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko dorazil vlakem v roce 1949 do jihomoravských Novosedel. „Vlak čítal šedesát vagónů. V jednom z nich jsem měl všechna zvířata z Bulharska. Kde budeme bydlet, jsme si museli vylosovat. Na výběr byly Novosedly, Drnholec, Nový Přerov a další. Na nás padl Hevlín. Ale manželka měla celou rodinu v Novém Přerově, tak jsem hledal nějaký dům tam,“ vzpomínal.
   V Novém Přerově bydlel s manželkou a dětmi padesát let. Poté se Fi¬lipovi přestěhovali do Valtic.    
(scha)
Fotogalerie na www.breclavsky.denik.cz

(Fotografie jsme uveřejnili v článku „Vojvodovské setkání 2012 na internetu“)


logo-novy-zivot-c

 

Vojvodovo? Zbyly jen vzpomínky

VERONIKA SCHALLENBERGEROVÁ

Nový Přerov

 

   Narodili se v Bulharsku. Mluví však plynule česky. Až do padesátých let minulého století sice žili na bulharském území, ale v české obci zvané Vojvodovo. Na život v někdejším domově přišlo v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat přes sto rodáků a jejich potomků.
   „Poznala jsem babičku a moji maminku," ukazovala na fotografiích své předky žena, která se představila příjmením Haasová. Na setkání do Nového Přerova přijela z Hrušovan nad Jevišovkou. Ve Vojvodově se ale nenarodila.
a-filip-i   Po druhé světové válce se většina rodin z bulharské vesnice vrátila zpět do tehdejšího Československa. Nový domov našli na jižní Moravě. Například v Novém Přerově, Drnholci, Novosedlech, Perné či Valticích.
   Mezi nimi i třiadevadesátiletý rodák z Vojvodova Alois Filip (na snímku).
   „Ve Vojvodově jsem prožil dětství. Ve dvaadvaceti letech jsem odešel do Belinci," vyprávěl.
   V bulharské vesnici osídlené převážně tureckou menšinou, ve které se oženil s Emilií Urbánkovou, žil sedm let. Jeho obživou bylo zemědělství.
   „Po osvobození Československa bylo v důsledku odchodu Němců a Chorvatů pohraničí prázdné. Tak vznikla akce na dosídlení pohraničí. Češi z Vojvodova se přihlásili a my, abychom tam nezůstali sami, jsme se přihlásili ta¬ké. Nikdo nás do ničeho nenutil. Kdo chtěl, mohl zůstat," podotkl pamětník.
   Přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko dorazil vlakem v roce 1949 do Novosedel. „Vlak čítal šedesát vagónů. V jednom z nich jsem měl všechna zvířata z Bulharska. Kde budeme bydlet, jsme si museli vylosovat. Na výběr byly Novosedly, Drnholec, Nový Přerov a další. Na nás padl Hevlín. Ale manželka měla celou rodinu v Novém Přerově, tak jsem hledal nějaký dům tam," vzpomínal.
   V Novém Přerově bydlel s manželkou a dětmi padesát let. Poté se Filipovi přestěhovali do Valtic.

 


 

Článek v Břeclavském deníkuČlánek v Novém životě