Vojvodovské setkání 2012 na internetu

 

Úplné znění článku z internetových stránek Břeclavského deníku, jehož autorskou je Veronika Schallenbergerová:

 

Češi vzpomínali na bulharské Vojvodovo

Autor: DENÍK/ Veronika Schallenbergerová 23.9.2012 11:48
Nový Přerov – Narodili se v Bulharsku. Mluví však plynule česky. Až do padesátých let minulého století totiž žili na bulharském území. Ale v české dědině zvané Vojvodovo. Na život ve vesnici přišlo v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat přes sto rodáků a jejich potomků.


   Více jak stovka rodáků a jejich potomků přišla v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat na českou vesnici v Bulharsku zvanou Vojvodovo. Více jak stovka rodáků a jejich potomků přišla v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat na českou vesnici v Bulharsku zvanou Vojvodovo. Více jak stovka rodáků a jejich potomků přišla v sobotu do Nového Přerova zavzpomínat na českou vesnici v Bulharsku zvanou Vojvodovo.

   „Poznala jsem babičku a moji maminku," ukazovala na fotografiích své předky žena, která se představila příjmením Haasová. Na setkání do Nového Přerova přijela z Hrušovan nad Jevišovkou. Ve Vojvodově se však nenarodila.

   Po druhé světové válce se většina rodin z bulharské vesnice vrátila zpět do tehdejšího Československa. Nový domov našli Bulhaři označovaní za Čechy na jižní Moravě. Například v Mikulově, Novém Přerově, Drnholci, Novosedlech, Perné, Brodu nad Dyjí či Valticích. Mezi nimi i třiadevadesátiletý rodák z Vojvodova Alois Filip. „Ve Vojvodově jsem prožil dětství. Ve dvaadvaceti letech jsem odešel do Belinci," vyprávěl.

   V bulharské vesnici osídlené převážně tureckou menšinou, ve které se oženil s Emilií Urbánkovou, žil sedm let. Jeho obživou bylo zemědělství. Hospodařil na jedenáctihektarovém poli.

   „Po osvobození Československa bylo v důsledku odchodu Němců a Chorvatů pohraničí prázdné. Tak vznikla akce na dosídlení pohraničí. Naši Češi z Vojvodova se přihlásili a my abychom nezůstali, jsme se přihlásili také. Po dohodě obou států začal od nás stát vykupovat vše, co jsme měli. Nikdo nás do ničeho nenutil. Kdo chtěl, mohl zůstat," podotkl pamětník.

   Přes Rumunsko, Maďarsko a Slovensko dorazil vlakem v roce 1949 do jihomoravských Novosedel. „Vlak čítal šedesát vagónů. V jednom z nich jsem měl všechna zvířata z Bulharska. Ostatní byli líní, tak je prodali. Kde budeme bydlet, jsme si museli vylosovat. Na výběr byly Novosedly, Drnholec, Nový Přerov a další. Na nás padl Hevlín. Ale manželka měla celou rodinu v Novém Přerově, tak jsem hledal nějaký dům tam," vzpomínal Filip.

   V Novém Přerově bydleli padesát let. Poté se manželé Filipovi přestěhovali do Valtic.

brec-denik-1-i Autor: DENÍK/ Veronika Schallenbergerová
Autor: DENÍK/ Veronika Schallenbergerová Autor: DENÍK/ Veronika Schallenbergerová

 

Autor: Veronika Schallenbergerová

 

Originální verzi článku si můžete prohlédnout na stránkách Břeclavského deníku zde.