Jan Findeis byl první český učitel ve Vojvodovu. Přišel do něj v roce 1926 a v tomto roce napsal do sborníku „Naše zahraničí“ článek, ve kterém popsal své první dojmy, jak na něj Vojvodovo a jeho obyvatelé zapůsobili. Jan Findeis odešel z Vojvodova ze zdravotních důvodů v roce 1933.

 

Obálka sborníku Naše zahraničí z roku 1926.iJan Findeis

Česká vesnice Vojvodovo v Bulharsku.

 

A. Povšechný přehled.

 
   Vojvodovo leží na úzkokolejné tratí z Červen Bregu do Rahova a na silnici z Rahova do Vratce. Od Rahova je po silnici vzdáleno 16 km a od Vratce 60 km. Po dráze do Červen Bregu je asi 84 km. Spojení vlakové je celkem dobré do Sofie a do Ruščuku.
   Nejblížší poštovní úřad je v Bukovci, jenž je vzdálen od Vojvodova asi 5 km.
   Vojvodovo má asi 700 obyvatel, jež žijí ve 156 rodinách. Z toho je 113 českých, 13 slovenských, 16 bulharských, 8 srbských, 4 ruské a 2 maďarské. Obytných stavení je zde 137. Čechoslováci mají v obci většinu a mají svého starostu.
   Do Bulharska přišli roku 1897 z jižního Maďarska z české vesnice Sv. Heleny a do Vojvodova r. 1900. {footnote}Podrobnosti o založení Vojvodova viz v Auerhanově knize Čechoslováci v Jugoslávii, Maďarsku, Rumunsku a Bulharsku. {Vyšla v Praze r. 1921 nákladem Melantricha.) Pozn. red.{/footnote} Pozemek dostali zdarma od bulharské vlády ve výměře 25—60 dekarů a přijali státní občanství bulharské.
   Vojvodovo činí na bulharské poměry dojem celkem dobrý. Je vybudováno pravidelně a má široké ulice s dvěma řadami akátů po obou stranách. Nízké domky jsou kryty červenými taškami; okna mají poněkud malá. Na prostorných dvorech jsou stohy slámy, stáje, chlévy a ostatní hospodářské nutnosti. Téměř při každém domku je zahrada, která se neobdělává a malá zahrádečka, v níž pěstují jen květiny.
   Zdejší občané živí se polním hospodářstvím, chovem dobytka a prodejem koní. Na poli pěstují hlavně kukuřicí, pšenicí, ječmen, (185) tykve; v poslední době začínají pěstovati hodně slunečnic pro olej. V menším množství pěstují konopí, mák, rýži a brambory. Vinohrady jsou dosud malé, začínají se teprve zakládati. Ovocného stromoví je málo a pozornosti se mu ani mnoho nevěnuje. Včelařství je nepatrné. Chov dobytka, který vypásají ve stádech, je na nízkém stupni. Proto je i nepatrné mlékařství a význam jeho není doceněn. Chov drůbeže, holubů a ostatních drobných domácích zvířat nezasluhuje zmínky. Půda je lehká, nemá kamení a je obdělávána starým způsobem. Hospodářských strojů je málo a moderních neznají. Racionelním obděláváním půdy by se dosáhlo užitku mnohem většího.
   Hospodářské produkty se zužitkovávají částečně doma, částečně se prodávají.
   Vnitřní zařízení domků a bytů je skoro v mnohých případech primitivní a zdá se, že je napodobován bulharský vzor.
   V obci jsou 3 kováři, 1 kolář, 1 řezník, 3 obchodníci a 2 hostince, jež jsou v rukou Bulharů,
   Většina občanů nekouří a nepije.
 

B. Poměry náboženské.

 
   Občané vojvodovští jsou vyznání evangelického, kteří během času se přiklonili směru metodistickému. Žili svorně. V minulém roce (15. III. 1925) se rozdělili na dvě strany přičiněním jejich kazatele, p. Kovála. Oddělil se se svými přívrženci, jak sám říká, proto, že nemohl dosáhnouti nápravy v životě věřících, že přidělená půda od obce byla mezi občany špatně a nespravedlivě rozdělena, konečně pro neshodu ve výkladu bible o křtu. Po rozdělení založil svobodnou jednotu lidí, kteří uznávají jedině bibli a dle ní se snaží žíti. Jména nemají a jakéhokoliv pojmenování se bojí. Mnozí z nich odebírají měsíčník „Ze slov pravdy a lásky", vydávaný Frant. Kresinou v Plzni.
   Svá náboženská shromáždění konají v nově vybudovaném kostele. Pozemek zakoupil p. Kovál z peněz, jež dostal z Německa od jedné věřící ženy; práci a stavivo dali lidé. Stavba je provedena na jeho jméno a vyžádala si nákladu 130.526 L. Mládež svou sdružují v Mládeneckém spolku, který pěstuje většinou jen církevní zpěv.
   Protože jména nemají, pojmenování se bojí a přece je třeba nějak je jmenovati, možno jim říkati „Koválovci".
   Vedení jsou p. Bohumilem Koválem. Je rodem Lužičan, ale jinak Němec, což sám o sobě říká. Do Vojvodova přišel před 5 lety a stal se kazatelem metodistů, ač sám metodistou nebyl. Česky čísti a psáti se učil teprve ve Vojvodově, a to celkem s malým úspěchem. Často mu nelze ani rozuměti, avšak zdejší lidé si již na něho zvykli. Vedení jeho je v duchu německém. Nerad vidí, že lidé jeho jsou tak nacionálně založeni a přál by si, aby nejprve bylí křesťany a pak příslušníky té které strany a národnosti. Vede stoupence k internacionalismu neb anacionalismu. Proto je snad od národně cítících občanů podezříván z německé propagandy. (186)
   Druhá strana, původní metodisté, jsou vedeni p. Harmannem, který je zde od června 1926. Po oddělení „Koválovců" se u nich vystřídalo 6 kazatelů, většinou Bulharů. Svá náboženská shromáždění konají ve starém kostele. Mládež sdružují rovněž v „Mládeneckém spolku“ a pěstují jen církevní zpěv. Mládenecký spolek si staví spolkový dům na církevní půdě; disposiční právo náleží řádné církevní konferenci. Pro kratší označení je možno říkati jim „Harmannovci“. Nejvyšším zákonem je jim rovněž bible a dle ní chtějí také žiti.
   Vedeni jsou p. Josefem Harmannem. Je Maďar a paní má rovněž Maďarku. Oba mluví lámanou slovenštinou a mají snahu pěkně česky mluviti. Vedení jeho je provanuto duchem maďarským a v různých a různých příležitostech Maďarsko doporučuje. Sám pravil, že býval velkým šovinistou, ale dnes chce býti tolerantním a stránku národní u každého zdůrazňuje. Rád by mezí občany dosáhl jednoty, svou stranu očistil i za cenu vyloučení některých členů, aby jim nemohlo býti nic vytýkáno.
   Poměry náboženské jsou zde velmi neutěšené a řešení každé společné otázky na ně naráží. Obec je rozdělena na dva tábory sobě nepřátelské; dochází k různým výstřelkům. Je to až nepochopitelným, poněvadž obě strany mají bibli za nejvyšší zákon a obě strany chtějí žíti pravým životem křesťanským. Vůdcům, mluvil jsem s oběma na společné schůzce o tom, běží jen o dobro, o jednotu, ale společných a styčných bodů najiti nemohou. Mezi stranami je vzájemná nedůvěra, vzájemné podezřívání a nedostatek dobré vůle se domluvíti, ač jsou všichni Čechoslováci.
   Jedny vede Němec, druhé vede Maďar.
 

C. Otázka zřízení české školy.

 
   Na nesvornost občanů naráží i otázka zřízení české školy, což je dlouholetým přáním národně cítících občanů. Do stadia jakéhosi přímějšího řešení byla přivedena při návštěvě p. prof. Mrkvičky ve Vojvodově.
   Nyní je ve Vojvodově škola bulharská. Má 3 učitele, kteří vyučují 4 oddělení (naši školu obecnou) a 1 učitelka, jež učí v 1. třídě progymnasia (naše škola občanská). Škola je ve 3 různých staveních, a to v místnostech, jež jsou pro školu naprosto nevhodny. Místnosti jsou malé, tmavé, s ubohým vnitřním zařízením.
   Naléhavou je otázka vybudování české školy, protože ze 137 dětí je 96 dětí českých. Vhodného místa nyní není. Zatím by se mohla zříditi v rozestaveném spolkovém domě „Mládeneckého spolku při evang. církvi metod.“ (Harmannovců). Novostavba nebyla dodělána jednak pro nedostatek peněz, jednak pro úřední zastavení práce, jež bylo vyvoláno na popud protivné strany a zdejších Bulharů. Dala by se však jistě nákladem zdejších občanů dodělati a kdyby byla poskytnuta podpora na vnitřní zařízení, což je nutno silně zdůrazniti, bylo by možno, aby od nového školního roku se učilo ve škole české, nebylo-li by to možno již dříve. (187)
   Tu jsou však určité závady. Jedna spočívá v tom, že by škola nebyla na neutrální půdě. Druhou je rozdělení obce a konečně to byly klamné informace o zřízení české školy. Bylo nutno vyvrátiti názor, že občané budou musiti platiti celý náklad na školu i české učitele a že tomu ani nepřeje bulharská vláda.
   Na zřízení české školy v novostavbě nechtějí „Koválovci“ přistoupiti, poněvadž se obávají a Harmannovce podezřívají, že pod jménem české školy si chtějí vybudovati svůj spolkový dům. Zaujímají stanovisko vyčkávací. Mnozí z nich nebudou ani děti do české školy posílati a ani sí nepřejí, aby se česky učily v bulharské škole.
   Otázku školní rozvířili „Harmannovcí“ a proto nestačí ani mé ujištění, že škola bude přísně nestranná, i kdyby byla na té či oné půdě neb v místnosti, že bude chtíti sdružiti kolem sebe všechny lidí dobré vůle, kteří by se sami chtěli ve svém mateřském jazyku posíliti a děti v něm dáti vzdělávati.
   U mnohých je však také ochota na jaře vystavěti novou českou školu na půdě nestranné.
   Mnoho dobrého pro českou školu by mohli učiniti oba kazatelé. Byl jsem v obou náboženských shromážděních a v obou jsem o české škole mluvil. Pan Harmann mně přivítal velmi dobře. Prácí učitelskou srovnával s prací kazatelskou a věřící nabádal, aby pro školu dle svých sil pracovali a byli vděčni všem, kdož pro společné jejích přání pracoval. Pan Koval mně ve shromáždění jen představil a o škole jim ani slova nepověděl. Jeho lidé si mohou dělati, jak za správné uznají. On sám bude neutrální. Vyslechnut jsem byl pozorně.
   Dnes není ještě možno udati přesný počet dětí, jež se budou česky učiti. Harmannovci jsou jisti všichni a do ostatních rodin nutno zajíti osobně. Práce pokračuje pomalu, poněvadž je nyní pilná sklizeň kukuřice a lidé jsou celé dny v poli.
   Česká škola je zde zatím na horké půdě, ale má tu jednu vzácnou možnost v moci, že může býti zdrojem styčních bodů mezi oběma stranami ve snaze všem prospěti výchovou jejich dětí v nové lidi.
 
* * *
 
   V bulharské škole jsem byl přijat dobře a o příchodu čs. učitele věděli. Nemohou mně však pověděti, kolik hodin mně mohou přiděliti a kdy mohu vyučovati. Rozhodnutí si vyžádali od škol. inspektora. Vyučování je poněkud nepravidelné a pořádku jaksi málo.
   Do neděle budu míti přesný počet dětí, jež se budou učiti česky a podám o tom zprávu. Pak začne i pravidelné vyučování; dosud jsem si jen děti získával vypravováním a čtením pohádek. V neděli bude zápis do večerní školy, jež začne po sklizni kukuřice a druhá schůze zatímní české místní školní rady.
 
Ve Vojvodově, dne 12. října 1926. (188)
 
 
 

Česká vesnice Vojvodovo v Bulharsku

Findeis, Jan

Naše zahraničí, ročník VII, str. 185-188. Praha 1926.