Thumbnail image   Časopis „Чехословашки обзор — Československý obzor“ vycházel v Sofii v letech 1920 — 1926. Zčásti se jednalo o vlastenecký časopis a zčásti poskytoval podporu českým podnikatelům v Bulharsku. Vojvodovo proto nebylo pro časopis zajímavé a článků o něm nevyšlo mnoho. Zpráva o vojvodovčanech v Sofii vyšla začátkem roku 1921.
 
 

Československá kolonie.

Vojvodovčané v Sofii.

 
   Československá kolonie v Sofii byla potěšena návštěvou nad jiné milou. Zavítal mezi nás dne 7. ledna dorost Československé vesnice Vojvodova, která je po veškerém Bulharsku chvalně rozhlášena jako vzorná v každém směru. Kazatel p. Roháček přijel do Sofie s 10 mladíky a 6 dívkami jednak shlédnout bulharské hlavní město, jednak seznámit se osobně s československými krajany a navázat s nimi styky kulturní.
   Pohostinné přístřeší nalezli u svých bratrských souvěrců svobodno-reformované církve. Chef americké methodistické missie p. Caunt a bulharští kazatelé Furnadžiev, Vassilev a Cvetanov umístili je v evangelické faře (Soluňská ulice 16).
   Vojvodčané dobyli našich srdci rázem. Jejich prostosrdečné chování a lahodný zpěv dovedly si nás podmaniti neméně než tklivá historie jejich příchodu do severovýchodního cípu Bulharska a mravenčí píle, s jakou dovedli proměniti poušť, do níž se přistěhovali, v kvetoucí lán země obdivovaný domácím obyvatelstvem.
   Dne 9. ledna při odpoledním čaji uspořádaném v restauraci Battemberg péčí spolku „Čech“ na počest milých hostí z Vojvodova měli účastníci příležitost vyslechnouti z úst duševního a duchovního vůdce vísky, kazatele Roháčka, zajímavou přednášku o vzniku Vojvodova i patriarchálním způsobu života tamtéž.
   Předkové Vojvodčanů pocházejí z Čech a ze Slovenska. V dobách vojenských hraničárů, kteří střežili jižní hranice býv. Rak.-Uherska proti Turkům, usídlili se jako vystěhovalci v krajině na sever od Ršavy ve vísce Svatá Helena v krajině hornaté a málo úrodné, kde jim bylo tvrdě zápasit o denní chléb. Obklopeni živlem cizím přece si zachovali své národní přesvědčení.
   Jejich situace zhoršila se však náhle, když vojenská hranice byla zrušena a jejich víska podřízena režimu maďarskému. Cílem politiky budapešťské bylo zmaďarisování všech ostatních národností, jež byly utlačovány všemožnými způsoby. Naši krajané nesměli si zříditi českou školu, maďarskou nenáviděli a tak upadali duševně, cítíce se nespokojenými i pro neúrodnost kraje, který při nejpilnější práci sotva byl s to uživiti rostoucí obec. Odhodlali se prodati majetek a hledati štěstí jinde.
   Zvěděli, že Bulharsko přijalo by je pohostinně a dalo by jim i půdu zdarma. (42) Vydali se tedy na cestu a usídili se nejprve v Seseku (rahovská okolia). Zde však chovalo se bulharské obyvatelstvo dosti nepřívětivě a naši emigranti v r. 1901 znovu putovali dále.
   Bulharská vláda darovala jim 1500 dekarů půdy v krajině poblíže Rahova, zvané „hladové pole“. Když po značných útrapách zakotvili na tomto poli, pochopili význam označení „gladno pole“ — zde půda nikdy nebyla obdělávána a sousedé tvrdili, že tu nikdy ničeho kloudného nevyroste, že přistěhovalci hladem nuceni brzy budou hledat výživu v jiném kraji. Nicméně s chutí a energií pustili se do práce, používajíce pokrokového způsobu obdělávání půdy dle českých method a máť-země odměnila píli jejich co nejlépe. Vojvodovo kvete a je předmětem údivu dalekého kraje. Česká houževnatost slaví zde slavné vítězství a uváděna je za vzor bulharskými státníky, kteří Vojvodovo viděli. Jsou mezi nimi bývalý ministr Dr. Danev a dnešní ministr Daskalov, oba vyjadřují se slovy nadšenými o našich krajanech, kteří svým způsobem dělají čest našemu národu a šíří slávu jeho zdatností mezi bulharskými bratry slovanskými.
   Dnes po dvaceti letech čitá obec přibližně 630 obyv., 120 rodin a 96 stavení. Přikupováním půdy zvětšili své pozemky na 5000 dekarů. Obec je spravována starostou Matušem Štrpkou, nejstaršími příslušníky obce jsou Josef a Alois Karbula, Frant. Kopřiva a Josef Křivánek.
   Zvláštní zmínky zasluhuje, ze příslušníci obce vedou život skromný a střídmý, ve vsi není žádné hospody a bulharská krčma poblíže obce zůstává nepovšimnuta obyvatelstvem českým a slovenským. Tím více však věnují se naši krajané životu náboženskému. Ve vsi existuje zpěvácký sbor, jakým nemůže se honositi určitě žádná druhá ves v Bulharsku; o jeho zdatnosti jsme se přesvědčili, byť i sbor nebyl zavítal v plném svém počtu do Sofie. Duchovní život Vojvodova živé připomíná Jiráskovo líčení v „Temnu“.
   P. Roháček tlumočil přání, aby do obce, která si vzdor bulharskému státnímu příslušenství zachovala úplně český ráz a cítí vřele vlastenecky, poslán byl český učitel. Dětí jest ve Vojvodově asi 200, z těchto školou povinných asi 150.
   Návštěva Vojvodčanů zanechala v Sofii dojmy nejlepší jak u Bulharů tak u našich krajanů. Nepochybujeme, že navázané styky se prohloubí. Vojvodčané mohou počítati kdykoli na ostatní členy československé kolonie v Bulharsku, kteří se těší upřímně ze spontánního projevu solidarity Vojvodčanů, jako zajisté celý náš národ s pocitem radosti bude čísti o jejich dosud málo známé vísce i historii. 
 
R. K. J.
 
Československý obzor 1, č. 6 (16.1.), Sofie, str. 42-43; 1921